Novinky

Má váš příbuzný problémy se srdeční chlopní? Nechte se také vyšetřit!

Aortální chlopeň leží mezi levou srdeční komorou a aortou. Při své správné funkci umožňuje při kontrakci srdce volný průtok krve ze srdce do aorty a brání zpětnému toku krve při relaxaci srdce. Normální aortální chlopeň má tři oddělené cípy, u části populace má však pouze dva. A to může být závažný zdravotní problém.

Nejčastější anomálie

Bikuspidální aortální chlopeň (tedy stav, kdy aortální chlopeň má jen dva cípy) je nejčastější srdeční vada, postihuje až 2 % populace. V mládí je většinou bezpříznaková, v pozdějším věku ale může být podkladem urychlené degenerace aortální chlopně a její nedostatečnosti (část krve uniká z aorty zpět do srdce). Pokud k tomu dojde, porucha se projeví šelestem na srdci a později dušností při námaze a sníženou výkonností. Pokud se neléčí, může skončit až srdečním selháním.

Za čím hledat geny

Bikuspidální chlopeň vzniká na genetickém podkladě, zřejmě za účasti více genů. V některých rodinách ji má dokonce každý pátý člen. To ale není všechno. Nová studie amerických vědců předpokládá, že téměř jedna třetina příbuzných 1. stupně (rodiče, děti, sourozenci) člověka s bikuspidální chlopní může být ohrožena potenciálně nebezpečným rozšířením aorty. A to i v případě, že sami mají normální, trojcípou aortální chlopeň.

Aorta je jako duše

Aorta musí být velmi pevná, protože je namáhána rázy krve ze srdce, podobně jako duše v pneumatice na hrbolaté cestě. A právě u 32 % příbuzných 1. stupně nositele bikuspidální chlopně byla zjištěna širší aorta. Ta se časem může začít vydouvat, až nakonec praskne, což je život ohrožující stav. Do té doby se výduť aorty vůbec nemusí projevit! A to je důvod, proč by se příbuzní nositele bikuspidální chlopně měli sledovat a pravidelně kontrolovat. Stačí k tomu ultrazvukové vyšetření srdce.

(uli)

Zdroj: Biner, Simon, Rafique, Asim M., Ray, Indraneil, Cuk, Olivera, Siegel, Robert J., Tolstrup, Kirsten. Aortapathy is Prevalent in Relatives of Bicuspid Aortic Valve Patients. Journal of the American College of Cardiology, 2009; DOI: 10.1016/j.jacc.2009.03.027