Přeskočit navigaci Úvodní stránka | O projektu | Redakční rada | Napsali o nás | Kontakt | RSS
 
Stránka je určena odborníkům ve smyslu zákona č. 40/1995 Sb., o regulaci reklamy. Čtěte prohlášení.

Novinky

Ovlivňuje jiné umístění epikardiálního kardiostimulátoru přežití pacientů?

Mezi kardiochirurgy se už dlouho vede diskuze o tom, jaké umístění kardiostimulátoru je nejvhodnější. U určitých pacientů je výhodné zavést elektrody kardiostimulátoru epikardiálně. Nejnovější studie na toto téma pojednává o tom, jak si toto umístění vede oproti klasickým a jaké jsou při této operaci možnosti chirurgických přístupů.

Existuje více možností, kam přesně kardiostimulátor umístit. Jedním z míst pro jakousi uměle vytvořenou kapsu, do které se kardiostimulátor vloží, je perikardiální prostor. Tato anatomická struktura má při implantacích kardiostimulátorů své místo zejména v pediatrii, ale také u dospělých trpících vrozenou srdeční chorobou.

U těchto případů je omezen přístup do srdečních komor a síní. Rovněž časté vedení elektrod transvenózně nepřipadá v úvahu. Kardiostimulátor tak nemůže být tradičně umístěn do podkožní kapsy, odkud by vedly elektrody do srdečních oddílů. Epikardiální kardiostimulátor je tedy umístěn v perikardiálním prostoru a zde buď pevně fixován k vnějšímu povrchu srdce (epikardu), nebo je umístěn v kapse kdekoliv jinde a elektrody jsou vedeny na epikard (povrch srdce).

Selhání kardiostimulátoru je při přímém umístění na povrchu srdce velmi časté. To vedlo odborníky k zamyšlení, zda se nezvýší šance na správné fungování epikardiálního stimulátoru, když změní chirurgický přístup při jeho implantaci.

Autoři ověřili tuto svou hypotézu na retrokostálním umístění, tedy v prostoru za žebry pacienta. Používaná tradiční umístění kapsy pro kardiostimulátor, která sloužila pro srovnání, byla umístění subrektální (pod přímým svalem břišním) a subxifoidální (pod mečovitým výběžkem hrudní kosti).

Studie proběhla mezi roky 1980 a 2007 v dětské nemocnici v San Diegu. Celkem 84 % pacientů mělo vrozenou srdeční chorobu, 45 % pacientů byly navíc děti ve věku do tří let. Předpokládané dvouleté přežití u těchto pacientů se pohybuje přes 93 %, pětileté přežití pak okolo 83 %. Mezi retrokostálním umístěním kapsy pro kardiostimulátor a přímou fixací kardiostimulátoru k srdeční stěně nebyl zaznamenán žádný rozdíl z hlediska přežití pacientů. Toto nové anatomické umístění kardiostimulátoru tedy nepřináší žádnou výhodu.

(ercp)

Zdroj: Surgical Approaches to Epicardial Pacemaker Placement: Does Pocket Location Affect Lead Survival? Pediatric Cardiology 2010. Publikováno před tiskem online 6. srpna 2010; doi: 10.1007/s00246-010-9754-1.